2010

 

    Kapelní tradicí se stala výroční lednová schůze u Štěpána. Ten začátkem roku 2010 napekl tekuté cukroví. Sedělo se předlouho do noci. Právě zde se zrodil již dlouho ve vzduchu létající plán na nahrání desky.

    Do nahrávacího studia jsme se zavřeli ponejprv v červenci a pak v listopadu. Nahráli jsme čtrnáct písní. Kromě několika spirituálů jsou to písně vlastní. Nová deska vyjde v létě 2011.

    Co se týká mimokapelních aktivit, o kterých byla zmínka v kronice r. 2009, (Jindra se oženil, Olině a Mirkovi se narodila Klárka), letos se bilance ztenčila z jedné svatby a jednoho porodu na jeden porod – Jindrovi se narodil syn Honzík. Kdyby se náhodou žádná z podobných událostí příští rok nekonala, už teď alespoň víme, že na svět přijde nová deska.

    Na koncertech v tomto roce jsme oprášili některé starší písně z repertoáru, např. vokální písně Zamkni dům a Jeruzalém zpívané česky, nacvičili jsme známý šlágr útěk z Egypta "vypůjčený" od Spirituál kvintetu. Zejména jsme se soustředili na své vlastními písně Pramen života, Babylon, Dnes ještě ne, Stvoření, Slunečnice, Od kostela ke kostelu a Call It Out. V tomto roce odehrál Zebedeus svůj 100. koncert.

 

V lednu jsme přijeli do Merklína, kde se konal koncert u příležitosti Noci otevřených kostelů. Kromě toho si kapelník cestou malinko naboural auto, takže bylo (ne)veselo.

V Mileticích jsme zahájili letní sezónu v kostelíku sv. Jana Nepomuckého.

Klatovská Noc kostelů pořadatele rozhodně více než zaskočila a nás taky. Kolem třech stovek lidí zavítalo ve večerních hodinách do klatovských chrámů, aby vyslechlo a shlédlo kus historie klatovských kostelů. Zlatým hřebíčkem jsme jen tak mimochodem byli my. Příště zatlučeme zase někde jinde.

I tento rok jsme přijali pozvání do Staňkova jako výzvu nalákat více lidí a podpořit opravu lustru místního kostela. Zdá se, že stále přetrvává názor, lepší vyměnit žárovky než renovovat svítilnu.

Klenečský festival - to jsou dudáci, jedna pípa a my. Hlavní scéna osvícená silným ultrafialovým zářením, vydávajícím místy teploty až ke čtyřiceti stupňům, radila hrát v klimatizované kamenné stodole, takže jsme zapěli akusticky bez mikrofonů v tak trochu chodské klubové atmosféře.

Svojšické řízky byly. Novinka – díky vysokým teplotám koncert přesunut do kostela. Ano, jak bylo řečeno „v případě nepřízně počasí, koncert přesunut do kostela“.

I v naší kapele se občas vyloupne šotek. Způsobil, že před koncertem v Klatovech nevisely plakáty. Zaplněné hlediště bylo ale důkazem, že si nás lidé najdou, přijdou a občas i tleskají, bez reklamy.

Koncertíku v Chudenicích na zámeckém nádvoří předcházela malá chudenická rošáda a Pavlova věčná nespokojenost se sílou odposlechu.

Běšinská rošáda se pro změnu vůbec nekonala a koncert byl pro organizační (ne)schopnosti obecních pořadatelů zrušen. Škoda, každý den v lese nehrajeme.

Tento rok jsme hráli v Klatovech několikrát, po Noci kostelů a tradičním pouťovém koncertu jsme doprovodili uměleckou vernisáž v Městské knihově a to nás na témže místě čekalo ještě jedno vystoupení a v Klatovech také vánoční koncert.

Sušická taškařice proběhla s účastí kapely Memento, které bychom velmi rádi předali štafetový kolík pro tradiční koncertování pod širým nebem o podzimní pouti na Andělíčku. Jen tak mimochodem, sušickým koncertem pod širým nebem Zebedeus odehrál 100. koncert ve své historii.

V Bezděkově: jen žádné projevy starosty – „to víte, probíhá předvolební kampaň“ – tak nám alespoň nosil do auta šňůry a bedny.

A znovu v klatovské knihovně, tentokrát jsme vystupovali pro vítěze soutěže Literární Šumava. Vzhledem k tomu, že mezi oceněnými byl náš basista, sám sobě tak dělal kulturní vložku.

V Měčíně začíná zima. I tentokrát tomu tak bylo. Jen policejní doprovod letos chyběl. Tímto koncertem jsme završili letní sezonu i repertoár, který nyní vyměníme za vánoční.

S adventní náladou jsme přijeli zahrát do klenečského kostela a nálada se všem o to více zvedla, když se kostel slušně zaplnil. Atmosféra byla jedinečná. Nenarušil jí ani výpadek el. proudu. Lidé si pochvalovali, že alespoň mají jistotu, že zpíváme živě, nikoliv na blaiback. Při písni Chtíc aby spal od Adama Michny se odmlčely mikrofony a zhaslo osvětlení. Zůstal svítit jen adventní věnec, tak prozíravě zapálený při úvodní písni. Bylo to neopakovatelné a lidé si jsou dodnes jisti, že tento výpadek byl součástí vystoupení. Málokdo tušil, že v zázemí kostela má kostelník elektrický přímotop, který neradno používat na slabé, tak obvyklé, kostelní jističe.

V horažďovickém husitském kostele se na okamžik ocitáme v první republice. Dřevěné obklady, vysoké pódium, kamínka na dřevo…V šatně je unikátní toaleta s vedlejší koupenou, za jejíž dveře nikdo nevstoupí, bo prostoru zde není, jen z mělkého výklenku ze zdi se na vás směje umyvadélko se studenou vodou.

Jsou jen dva koncerty v roce, které si pořádáme sami. Jeden v létě a jeden v zimě. Vánoční koncert v Klatovech byl jako vždy v příjemné atmosféře diváků. Dobré prostředí, skvělý zvuk, vnímavé publikum a naše drzost prodávat vstupné. Okolnosti vydání nové desky nás učí myslet i trochu ekonomicky. Ačkoliv naše hudební činnost není námi chápána jako výdělek a někteří z nás si dokonce vydělávají i poctivou prací, chod kapely není automogamní. Vydání CD je také jistý náklad a tak víme, co s honorářem. Za pochopení našich posluchačů jim Štěpán slíbil na příští rok swingové Vánoce. Zda budou, bude záležet na tom, jestli sežene bílý oblek a motýla a jestli se do té doby naučí anglicky, protože jinak si swingové Vánoce ani představit neumíme. Jo, a černé lakovky nesmí chybět.

Je naším potěšením vystoupit během vánočních svátků v hartmanické Horské synagoze akusticky, vlídně a vskutku vánočně. Dokonce většinou zpíváme čistě a tiše. Většinou se stává, že tuto dovednost během roku zase zapomeneme a pak si na podzim říkáme, jak to jen bylo, kam se to podělo...