Texty

 

Autorské texty skupiny Zebedeus.

 

Slunečnice

Hlavy skloněné, listy zelené, šednou před nocí.

Lány bez slunce, stáda bez pastýře, bez moci.

Dej nám více víry, Pane náš, slunce, déšť a nový den,

i když nepřinese vše, co dneska chcem.

 

Ty jsi Slunce, Ty jsi Láska, před níž neskloní se nic,

otáčím se k tobě, Bože slunečnic.

 

Necháme Tě spát, i za bouře snad Mistře na přídi,

jenže když Ty spíš, oči únavou už nevidí.

Uč své věrné čekat, Pane náš, podepírat cizí kříž,

nekřičet na Tebe, co už dávno víš.

 

Ty jsi…

 

K Tobě přicházím, v sobě nacházím bolest svou i strach.

Dlaně spojené, z duše znavené mi setři prach.

Hledám v tichu víry Tvoji tvář – slunečnici objevím,

v záři monstrance ji kreslí na zeď stín.

 

Ty jsi…

 

Call It Out

Call it out on the green plains,

Call it out on the green fields,

Call it out on the green plains,

He´s the rock and the Lord.

 

He was send to save the man,

He was sent to save us all,

He was sent to save the man,

And no one can deny.

 

Call it out…

 

He´s the mighty fortress,

He´s raging river ford,

He´s mighty fortress,

He´s the rock and the Lord.

 

Call it out…

 

 

Stvoření

 Člověk musí pořád přemýšlet, aby trochu pochopil svůj svět

 Svět, na jehož celé stvoření, stačilo prý pouhých sedm dní.

 

Oceány, širé moře, první den, první den.

Na něm vlny, větry, bouře, první den.

 

Taky strom na pevné zemi, druhý den, druhý den.

Hory s rostlinami všemi, druhý den.

 

Taky hvězdy, slunce jasné, třetí den, třetí den.

Měsíc, který ve dne zhasne, třetí den.

 

Potom opeřence, ptáky, čtvrtý den, čtvrtý den,

Ploutve, žábry, vzdušné vaky, čtvrtý den.

 

Psy a kočky, kozy, ovce pátý den, pátý den.

Taky všechny obratlovce, pátý den.

 

Tolik zášti, zloby, špíny, šestý den, šestý den.

Tehdy člověk povstal z hlíny, šestý den.

 

Sedmý den Bůh odpočívá, sedmý den, sedmý den.

A teď pozor, už se stmívá,

končí den, sedmý den, sedmý den!

 

 

Babylón

To takhle byl jeden syn a byl jeden táta

a doba byla rozesmátá

a tatínek se synka ptal, čím by se rád jednou stal.

On na to: Tlumočník to je mé přání, tatínek mu ale brání

o tlumočníky není nouze, vždyť jeden jazyk máme pouze.

 

Babylón, už se zpráva šíří, Babylón, duní zvon,

jak nádherné, jak barevné jsou z výšky stříšky Babylónu.

Babylón, už se zpráva šíří, Babylón, to je on

a nenajdeš tak krásnou věž jak Babylón.

 

Máma má mák a táta má cihly

a ruce tátů se vzduchem mihly,

k nebi se tyčí stěny přímé, hlavně když si rozumíme.

První poschodí a druhé na ně, výš než my se nedostane,

ani moucha, ani pták, tak vyšplháme do oblak.

 

Babylón, už se zpráva šíří…

 

Najednou hlas z výšky slét: „Končíme a to teď hned“,

nechci to mít na triku, tak budiž spousta jazyků.

Co bude dál, se jistě ptáte, jak nás učí Písmo svaté,

tatínek svou práci vzdal a tlumočníkem syn se stal.

 

Babylón, už se zpráva šíří…

 

 

Dnes ještě ne

Dnes ještě ne, nech mé slunce ještě párkrát zapadnout,

dnes ještě ne, nech mě prohrát marný boj.

Dnes ještě ne, ještě nepřišel ten čas se rozhodnout,

dnes ještě ne, chci být chvíli jako stroj.

 

Dnes ještě ne, ještě nevidím tvé slzy kanoucí,

dnes ještě ne, ještě neznám velký plán.

 

Dnes ještě ne, ještě sama chci číst úsměv matoucí

dnes ještě ne, účet není vyrovnán.

 

Ale přijde čas, kdy objevím slunce v ikonách

a pochopím, kdo v zázracích se skryl.

A přijde čas, kdy objevím, že vlastně nemám strach

a objevím i vzdálenější cíl.

                   

Dnes ještě ne, ještě mojí myslí mantra doznívá

dnes ještě ne, ještě nejsem smířená.

Dnes ještě ne, ještě věřím na svá přání bláznivá,

dnes ještě ne, slyším slova ztracená.

 

Dnes ještě ne, ještě není čas na ruky podání,

dnes ještě ne, i když snadné je říct teď.

Dnes ještě ne, ještě čekám, že se splní čekání,

dnes ještě ne, ještě nemám bledou pleť.

 

Ale přijde čas…

 

 

Jób

Kam se to díváš, já jsem tady.

A tady nejspíš bude i můj hrob.

Tak nechoď pryč, u všech všady.

Já jsem tvůj kámoš a jméno mý je Jób.

 

Jmenuju se Jób a žiju na svý skládce,

protože malomocný do měst nepouští.

Jmenuju se Jób a jsem svůj vlastní vládce,

mám místo střechy hvězdy nad pouští.

A zpívám haleluja, haleluja,

a níž než do prachu neklesám

A zpívám haleluja, haleluja,

tančit už budeš muset sám.

 

Chodí sem kněží s ustaranou tváří

Jestli nechci podat svaté přijímání

Nechci jim říct, že to jsou lháři

a že psi mi v noci chodí lízat rány

Nemají bible ani svatý v kalendáři

Ale jediný z vás mají slitování.

 

Jmenuju se Jób…

 

Jmenuju se Jób a jsem tvůj kámoš

i když bys na to radši zapomínal.

Už nemám nic, pokud je mi známo

jen hnusnou tvář a pózu harlekýna.

Nemůžu říct, co bude ráno,

jestli mě dávno nepřikryje hlína.

 

Jmenuju se Jób…

 

 

Tři

Nad betlémskou plání lekání,

hvězda jasná, krásná vychází,

Sladká hudba zní,

Od východu vzácní páni přichází,

Maria se sklání u jeslí

 

Maria se sklání u jeslí,

ti tři vzácní páni klekají,

dárky přinesli,

Maria se diví, ptá se potají,

Proč se dítě pánů nebojí

 

První říká: Vzácná paní má,

mezi všemi králi bude král,

To nás zajímá,

Zlatá hvězda září, zlato zaslouží,

i když po něm, zdá se, netouží

 

Druhý říká: Svatý, svatý Pán,

Kadidlo ať dýmá, paní má,

Má být uctíván,

Ke hvězdám ať stoupá sláva veliká,

I když si o slávu neříká

 

A ty, třetí z pánů, přistup blíž,

Ty musíš být velký hodnostář

Co nám přinášíš,

Co tak dlouho váháš, proč se smutný zdáš,

Proč za hábit skrýváš černou tvář?

 

 

Nesu, drahá máti, vonnou mast,

mast ze staré myrhy voňavé,

Až ho budou klást

Na kříž hrubý z klády, z klády šedavé,

můžeš potřít údy krvavé.

 

 

Na moři života

Loď se houpá na vlnách

ohromná a bílá příď,

její záře ranní slunce odráží.

Plavba dlouhá začíná

co nás čeká, jen Bůh ví,

ale šanci má, jen kdo se odváží.

 

Plujem stále dál a dál a nikdo netuší,

kdy a kolikrát se komu hrůzou srdce rozbuší,

jedem stále dál a není třeba znát plavební plán,

když na kapitánském můstku stojí Pán.

 

Kdo už přejel tuhle pouť,

kdo i její cíl už zná,

ten se žádným zdejším křížem netrápí.

Tam je bezpečí a souš,

tam je radost bezmezná,

tam se duše jenom v lásce utápí.

 

Plujem stále…

 

 

Hřivna lásky

Zakopal jsem hřivnu lásky a nevím už kam,

jak daleko, jak dávno, to už nespočítám.

Mnohokrát už jsme spolu ji hledat zkusili,

co mě tahle hřivna už stála úsilí.

 

Taky už mi někdo četl tu radu všech rad,

že hřivny máme chránit a rozmnožovat.

Představa zlá mě děsí ve snu divokém,

že někdo ji chce vrátit i s úrokem.

 

Hřivna lásky, kolik těch hřiven vůbec máš,

hřivna lásky, kolik smíš vypít na kuráž,

hřivna lásky, kolik váží a jak vlastně vypadá,

kdo to ví, kdo to ví, kdo to ví?

 

Třeba leží někde blízko, kde lidé žijí,

snad najde ji můj soused a rozmnoží ji.

Až vzteky na zem plivnu, že nechci hledat dál,

objevím tu hřivnu, kterou jsem zakopal.

 

Hřivna lásky…

 

 

Od kostela ke kostelu

Od kostela ke kostelu vede cesta dvojí,

ej, vede cesta dvojí.

Jedna cesta zelená, jedna cesta zelená,

ej, a ta druhá trněná.

 

Po tej cestě zelenej svatý Josef kráčí,

ej, svatý Josef kráčí.

Za ním kráčí Maria, za ním kráčí Maria,

ej, panna čistá, nevinná.

Od kostela ke kostelu, synáček se zrodil,

ej, synáček se zrodil.

S Marií a Josefem, s Marií a Josefem,

ej, cesty obě prochodil.

 

Od kostela ke kostelu jedna cesta živá,

ej, jedna cesta živá.

Druhá cesta Kristova, druhá cesta Kristova,

ej, cesta druhá křížová.

 

Jedna cesta divotvorná, kde jabloňky kvetú,

ej, kde jabloňky kvetú.

Druhá ještě divnější, druhá ještě divnější,

ej, na tej kříže stojá.

 

Na cestě, kde kříže stojá, zázraky se strojá,

ej, zázraky se strojá.

Tam nás Pánbůh zavolá, tam nás Pánbůh zavolá,

ej, až nám přijde doba.